Oficiální stránky obce Rančířov

Prvním známým osadníkem byl Markvart z Rančířova, psáno Ranczir, který je uveden na listině zroku 1335. Dalším je Wilhelm či Vilém, který podle první jihlavské městské knihy prodal roku 1359 nějaký kus lesa, pole a louku za 14 kop grošů svému bratrovi Markvartovi a v roce 1365 mu odprodal zbývající majetek. V zemských deskách je k datu 1368 záznam, že Filip z Jakubova prodal roční výnos zdejšího mlýna za 2 kopy 18 grošů jihlavskému měšťanovi Henlinusovi Fogpankovi. Podle dalšího dochovaného listu propůjčil moravský markrabě Jošt v roce 1376 celou ves Rančířov jihlavské patricijské rodině Pilgramerů, z nichž v roce 1469 je držitelem Ladislav, jinak jihlavský rychtář, na kterého si stěžuje zdejší farář, že mu odnímá desátek. Potíže však nedělají jen majitelé světští, ale také místní duchovní. V roce 1487 si na faráře Řehoře stěžovali poddaní z Pístova, že od nich požaduje více, než mu právem náleží a požádali o projednání jejich sporu olomouckého kanovníka Alexiuse. O výsledku sporu není zpráv, ale o pár let později to byl opět farář Řehoř, který vyvolal nový konflikt s Ladislavem, jemuž rančířovský rybník způsobil jakousi škodu. Záležitost byla nakonec urovnána, když nový farář Niklas Peyert daroval Ladislavovi louku u Boříšova, nalézající se pod Rančířovským kopcem - a tady chvíli postůjme!

Objevuje se nám zde název zaniklé vsi Boříšov. Existovala vedle Rančířova už před rokem 1233, kdy je o ní první písemná zmínka, a patřila desátkem k nejstaršímu jihlavskému kostelu sv. Jana Křtitele. Psala se tehdy Borisowe, v roce 1303 pak Borissow. Naposledy ji můžeme zachytit v desáté jihlavské městské knize, kde byla zapsánajako Purischau. Podle historika Dobiáše se nacházela někde při říčce Jihlávce, právě poblíž námi sledovaného Rančířova. Snad prý byla předchůdkyní pozdějšího Sasova. Podle mého soudu, a to na základě studia všech dostupných archivních materiálů, nacházel se Boříšov v místech zvaných v Domkách, dnes mezi Sasovem a Rančířovem, kam směřovala stará cesta z Rančířova do Nové Jihlavy a kde byl v 19. století patrný brod a nad ním rybníček, snad původně návesní.

 V roce 1493 se dostává do majetku města Jihlavy, které nakonec získává v roce 1530 i patronátní práva ke zdejšímu farnímu kostelu. V té době sem přichází i první protestantský pastor Adrian Göschl a po něm několik dalších, až do roku 1623, kdy odchází poslední. Působením jihlavských jesuitů a díky tvrdému postupu nechvalně proslulého jihlavského rychtáře Haidlera se obyvatelé opět navracejí k víře katolické a tak roku 1649 přichází do nedalekého Vílance farář Clemens Kristely a v roce 1667 je konečně obsazena také zdejší fara. 

První škola zde byla zřízena v roce 1760 v budově č.p. 2 vedle kostela. V jihlavském archivu se dochovaly staré školní kroniky a dokonce nabídkový katalog dřevěných školních lavic z počátku 20. století, z nichž většina sloužila ve třídách ještě po druhé světové válce. Dodejme, že škola byla německá a prvním učitelem byl Johann Absalon.

Útrapy třicetileté války přestála ves poměrně dobře. Svědčí o tom lánové rejstříky z 22. října1678. V té době zde bylo sedm osedlých a jen jeden pustý grunt. Všichni byli láníky. Při této příležitosti dodejme jednu zdejší zajímavost. Nedaleko kostela se rozkládaly chmelnice, což ještě v roce 1781 dokazuje pomístní název Bey Hopfen Gartten, U Chmelových Zahrad.

Největšího rozkvětu zaznamenala ves od 18. století, kdy je zde zaregistrováno 25 popisných čísel, až po 52 v roce 1945. Výstavba se soustředila především kolem návesního rybníku, blíže císařské silnice Jihlava - Vídeň, kde se rozkládal tzv. Starý Rančířov. Nový Rančířov se počal budovat blíže ke kostelu.

Vznik kostela sv. Petra a Pavla je často spojován s letopočtem 1400 na klenáku uvnitř kostelní lodě. Stavba je však bezesporu mnohem starší a její základy můžeme klást do druhé poloviny 13. století.

Celé území patří k jihlavskému rudnímu revíru. Patrně se zde dolovalo už od druhé poloviny 13.století a to severně od vsi na svazích na pravé straně říčky Jihlávky. Podle důlní mapy z 19. století a podle plánu Rančířova z roku 1781, uložených ve Státním okresním archivu v Jihlavě, jedná se o místa zvaná Ranczer Wald a Eisenhammer, tedy Rančířovský Les a Železný Hamr, jinak V Ráji, kde je zakresleno 11 šachet. Na opačné straně říčky, nad dnešní státní silnicí Jihlava- Znojmo bylo kutání obnoveno za vlády císaře Rudolfa II. Plán zachytil 12 šachet v místech zvaných in der Meyl, V Milířích.   K nejvýznamnějším patřila Albrechtova šachta. Zdejší ruda byla sice poměrně bohatá na stříbro, ale jeho cena už v té době klesala, neboť z Ameriky přicházelo stříbro levné. Zastaralé důlní zařízení a spodní voda znamenaly postupné zastavení těžby, která končila rokem 1755. Není bez zajímavosti, že v místech V Ráji se uvažovalo s vybudováním hornického skanzenu, který by budoucím generacím připomínal slavnou hornickou minulost královského města Jihlavy a jeho okolí.

Památky a zajímavosti:

Největší památkou v obci je bezesporu kostel sv. Petra a Pavla, který je v posledních letech postupně rekonstruován i s přilehlým hřbitovem a márnicí. Vzhledem k omezeným financím, musí opravy probíhat postupně. Další památkou je objekt fary, který byl v nedávné době restaurován a přestavěn na hotel Vivaldi. Další památkou je socha Sv.Josefa  u státní silnice, jejíž vznik se dle některých zdrojů datuje do 14. století, ale tento údaj není potvrzen. Také hrádek pana Josefa Moravce je zajímavou stavbou. Původní záměr byla výstavba chlévů pro domácí zvířectvo,ale nakonec vznikl hrádek, kde jsou například zrestaurované stropy z domů, které se rekonstruovaly ve staré zástavbě v Jihlavě a které namísto na smetišti skončili na „hrádku“.